Skialpy

Zimní hory mají svůj jedinečný půvab, jakésí kouzlo, které zde v letním období nenajdete. Hory se zdají být pod sněhem takové neporušené a panenské. Ve vzduchu přitom visí jakési napětí.

Ke skialpinismu jsem se propracoval velmi postupně. Začalo to sérií Silvestrů strávených ve winterraumech v Alpách. Tehdy ještě pěších a bez jakýchkoliv znalostí bezpečného pohybu v zimních horách. Tady jsem se poprvé dozvěděl o lavinách - naštěstí bez přímé zkušenosti. Následovaly zimní Tatry s AKA a pár nenáročných zimních výstupů. Snad mohu započíst i moje první (letní) Waliské Alpy, avšak - díky počasí - v dokonale zimních podmínkách.

Než jsem ale poprvé vyrazil na lyžích, zkoušel jsem nejprve klasické zimní lezení. Ale s cepíny v rukou a na hrotech maček - ať na skále či ledu - jsem se moc necítil. Touha po zimních horách se ale nevytratila. Nakonec jsem objevil Skialpinismus a ten se pro mě tedy stal alternativou k zimnímu lezení a cestou do zimních hor.

To, co momentálně s Markétou provozujeme je spíše skitouring, než klasický skialpinismus. Obvykle vybereme nějakou alpskou chatu a z ní podnikáme výlety do okolí.


Skialpy Stubaiské Alpy - Stubaier Gletscher

Skialpový výlet do oblastni Stubai nás utvrdil o tom, že do Alp má smysl jezdit spíše až z jara, nebo v případě opravdu dobré předpovědi počasí.

Tento výlet začal podivně ještě než jsme dojeli na místo a nasadili lyže. Markéta zapomnněla "tulení" pásy, já zase chleba. Na dálnicích kolem Mnichova jsme si ještě užili (dnes už víme, že tradiční) sobotní dopravní zácpy.

Na parkovišti pod Stubaier Gletscher rychle balíme a chytáme poslední lanovku v 16:30. Nestihli jsme ale poslední vlek v 16:45, takže posledních přibližně sto výškových metrů musíme po svých. Na hřebeni jsme akorát v momentě, kdy se s námi Sluníčko nejen pro dnešek, ale i pro zbývající dny loučí. Zvedá se vítr a špatné počasí pomalu přichází.

80.9kB
Krásné počasí se s námi rozloučilo hned první večer

Přecházíme do sedla Bildstöckljoch (3149m) a sjíždíme na druhou stranu po ledovci Gaissharferner. Na konci skalního hřebínku, který máme po pravé ruce, by měla stát vyhlídnutá chata Hildesheimer Hütte (2899m). Zdá se mi, že ji ještě v rychle přicházejícím soumraku zahlédnu z hřebene, ale jistotu nemám. Cesta dál není úplně zřejmá, hodiny světla ztracené na dálnici nám teď chybí. Je už téměř tma, vítr síli a zima se nám dere pod oblečení. Nakonec padá rychlé rozhodnutí vystoupat zpátky do sedla a sjet po sjezdovkách k Dresdener Hütte (2302m), což je taková trochu srabská sázka na jistotu. Víme, že bychom měli být možná jen pár set metrů od chaty Hildesheimer. Ta je ale nyní skryta pod pláštěm - zatím ještě hvězdné - noci. Škrábání se za tmy po (údajných) skalkách za cílem, který nevidíme, nikoho neláká. Na zítřek stejně není dobrá předpověď, třeba to zkusíme příštího dne za světla.

Dorážíme na Dresdener Hütte. Ještě jsme i stihli večeři. No a tady vlastně všechno končí, protože následující dva dny vytrvale sněží, fouká silný vítr a trojková lavinovka vystoupá ke čtverce, takže už nezbyde odvaha ani na freeridový sjezd dolů k parkovišti.

8.3kB
Cesta lanovkou dolů

Stubaiské Alpy, Amberger Hutte

Obsah této části stránky se v těchto dnech zpracovává. Doporučuji opětovnou návštěvu za několik dnů, kdy by se tady mohlo objevit více informací. Poslední aktualizace proběhla 05.12.2015.

139.6kB
Popisek v přípravě
170.2kB
Popisek v přípravě
166.3kB
Popisek v přípravě
172.5kB
Popisek v přípravě
161.6kB
Popisek v přípravě
154.1kB
Popisek v přípravě
Poslední aktualizace 05.12.2015 v 23:09, © 2015 Lukáš Cimala